ÚPRAVA HRY NA PŘÁNÍ

Všechno se zdokonaluje, proto i my můžeme nyní vyrýt do mantinelů a víčka vyrýt text na přání. Pokud chcete mít na mantinelu třeba jméno nebo jiný text, neváhejte a dejte nám vědět.

SET FOOTBALLEC V EKOLOGICKÉM OBALU

Nabízíme hru FOOTBALLEC v novém, ještě více ekologickém balení, které má vliv na cenu. Proto Vám můžeme nabídnout hru již 850 Kč. Více v konfigurátoru.

Ligový pondělník -Víkend plný gólů potvrdil dominanci Sparty a Slavie, odložily se dva zápasy

napsal hoch

Předposlední podzimní ligové kolo nepřineslo v horních patrech tabulky žádné překvapení. Sparta si hladce poradila s Jabloncem, Slavia přehrála Mladou Boleslav a Viktoria rozstřílela České Budějovice, které zůstávají přikovány na konci tabulky.

 

Padalo hodně gólů, nejvíce v Liberci a v Uherském Hradišti, v šesti zápasech padlo celkem 30 gólů, což je průměr 5 branek na zápas. Střelecky se zaskvěl Marek Havlík (28) ze Slovácka, který vstřelil do sítě Bohemians 4 góly. Opět se ale odložily kvůli nezpůsobilým terénům dva zápasy. Nehrálo se v Karviné, kam měly přijet Pardubice a v Teplicích, kde se měla představit Olomouc. Ligová tabulka je tedy značně nepřehledná.

Odložené utkání 6. kola více zde

NAPSALI O NÁS

Děkujeme Světu deskových her "deskarna.cz" za nádhernou prezentaci našeho "rolovacího fotbalu" Footballec.

Více najdete na: https://www.youtube.com/watch?v=yRUfUsDlYRE&t=505s

 

Ligový pondělník – Sparta jde do trháku, Slavia venku ztrácí a Viktorka konečně zabrala

napsal hoch

Čtyři kola od konce základní části ligy se Sparta dva body odpoutala od Slavie, která jen remízovala v Mladé Boleslavi a čeká ji derby právě na Letné. Plzeňská Viktorka podala s Jabloncem zlepšený výkon a nepříznivé skóre otočila v závěru ve svůj prospěch.

Ńa konci tabulky jsou na tom nejhůře poslední Pardubice s předposledním Zlínem s dvaadvaceti body, nad nimi jsou Teplice s Brnem se sedmadvaceti body, o bodík víc mají České Budějovice a o dva Ostrava. Ve všech těchto klubech nemohou mít klidné spaní.

Liberec – Zlín 2:1 (0:0)

Z posledních čtyř vzájemných utkání před tímto utkáním Zlín zvítězil ve třech. Libereckým se zatím doma příliš nedařilo, v posledních pěti zápasech získal pouhé tři body za remízy. Navíc byl Zlín povzbuzen výhrou 5:1 nad Českými Budějovicemi, ale mezi celky byl šestibodový rozdíl ve prospěch Severočechů. Na hřišti však bylo v sobotu všechno jinak. Domácí byli od začátku aktivnější, v první půli ale na zlínskou defenzívu nevyzráli. Přitom mohli jít do šaten s jednogólovým náskokem. Ahmad Ghali na pravé straně byl úplně sám, místo aby před prázdnou brankou přihrál zcela volným dvěma spoluhráčům, napálil míč vysoko nad branku. O výsledku se rozhodovalo až v poslední dvacetiminutovce. Dominik Simerský v šestnátce fauloval Lukáše Červa a Imad Rondič z penalty nekompromisně trestal. Liberec výhru jistil čtyři minuty před koncem, kdy  Rondič poslal kolmici na Victora Olatunjiho, který procedil míč mezi nohy Mateje Rakovana. V nastaveném čase se Zlín přece jen dokázal prosadit. Po rohu Roberta Hrubého dal výsledku konečnou podobu Martin Cedidla.

Zasloužené vítězství znamenalo pro Liberec zlepšení na 31 bodů a mírný odstup od skupiny o udržení. V příštím kole jede k místnímu derby do Jablonce. To zlínští borci zůstávají v nejohroženější části tabulky, na pozici mimo baráž ztrácí pět bodů a příští duel sehrají doma s Olomoucí.

Slovácko – Ostrava 0:1 (0:1)

Slovácko ve středeční dohrávce přivezlo bod (1:1) z hřiště na jaře výborného Jablonce a stále se drželo na páté příčce. Na čtvrté Bohemians ztrácelo dva body. Svěřenci trenéra Martina Svědíka na jaře před utkáním s Baníkem ztratili doma pouhé dva body za bezbrankovou remízu s Olomoucí. Jedinou jarní výhru na cizích hřištích Ostrava zaznamenala v Teplicích (5:0). Jinak se venku trápila. Pouhopouhá teorie stavěla do role favorita domácí tým, ale praxe na hřišti byla opět zcela jiná. V první pětačtyřicetiminutovce se hrál vyrovnaný fotbal, ale po půlhodině hry přišla rozhodující akce celého utkání. Po rohovém kopu hostů střílel Jiří Klíma, gólman Filip Nguyen stačil míč vyrazit jen před sebe a Eneo Bitri zblízka skóroval. Po obrátce se víc do zakončení tlačilo Slovácko, těžko však rozvracelo ostravskou defenzívu, která tentokrát hrála pozorně a téměř bez chyb. Hosté spoléhali na brejky a po jednom z nich mohli přidat druhou branku. Ladislav Almási však hlavou jen orazítkoval břevno.

Ostrava vyhrála na Slovácku po třech letech a přerušila sérii sedmi zápasů bez vítězství. V příštím kole hostí Viktorii Plzeň. To Slovácko na jaře poprvé doma padlo a čeká ho cesta do Teplic. Pikantností souboje byla skutečnost, že jedním z asistentů domácího trenéra Martina Svědíka je devětadvacetiletý Jan Baránek, který předtím v roli asistenta seděl na ostravské lavičce. Kariéru ukončil ze zdravotních důvodů velice brzy, v první lize naposledy působil ve Viktorii Plzeň.

Brno – Hradec Králové 1:2 (1:1)

Moravané před tímto kolem čekali na vítězství od půlky února, kdy zvítězili 2:1 nad Ostravou, a v tabulce jim začalo hodně téci do bot. Měli jen tříbodový náskok na barážové pozice a pětibodový na přímý sestup. Hradci Králové se na jaře dařilo více venku, než v domácím mladoboleslavském prostředí. Zvýšil však ztrátu na šestičlennou skupinu na pět bodů a naopak se na tři body přiblížil skupině o udržení. Spíše se čekalo, že z pudu vlastní sebezáchovy zabere Brno, ale další domácí ztrátou naznačilo, že se žene do záhuby. Přitom začátek vypadal pro Flintu značně nadějně. Závěrem první dvacetiminutovky zahrávali domácí z levé strany rohový kop, míč prošel až na Musa Alliho a nejmenší hráč na hřišti dorazil míč do sítě a otevřel skóre. Jenže Hradec zabral na plné obrátky, a ještě než se šlo v poločase do kabin, vyrovnal. Matěj Koubek nacentroval, Daniel Vašulín v pádu vystřihl efektní nůžky a míč skončil v síti. Snaha Moravanů rozhodnou důležitý duel ve svůj prospěch byla utnuta po sedmi minutách druhého dějství. Matěj Ryneš se řídil heslem „Když nevíš co s míčem, tak vystřel!“ Ze třiceti metrů prudce napálil míč od břevna do sítě. Brankář Martin Berkovec ani nestačil zareagovat. Zbytek mače už byla ze strany domácího týmu marnost nad marnost. Přišla křeč a nervozita, akce byly nedůrazné a příliš průhledné. Výsledkem byl pískot brněnských fanoušků v závěru zápasu a po jeho skončení. Směřoval na hráče, trenéra, na všechno…

Brno nevyhrálo dva měsíce, tabulkou se propadává stále níž a níž. Pokud neuspěje za týden opět doma s Pardubicemi, může s ním být zle, nedobře. To Hradec Králové se tříbodovým ziskem opět trochu přiblížil skupině, která si to v nadstavbě rozdá o titul a evropské poháry. Za týden hostí v mladoboleslavském domově České Budějovice.

Viktoria Plzeň – Jablonec 3:2 (1:0)

Setkaly se celky s naprosto rozdílnou jarní bilancí. Zatímco Viktoria poztrácela, co mohla, nevyhrála už čtyři utkání v řadě, přišla o první příčku, na kterou nabrala sedmibodovou ztrátu, a naděje na obhájení mistrovského titulu tak pomalu mizí v nenávratnu, Jablonec se ve druhé části soutěže rozjel nebývalým tempem. Po podzimu byl na 14. barážové pozici, a před duelem v Plzni ztrácel na 7. místě jen tři body na první šestku. Ve středeční dohrávce se Slováckem se jablonecký Tomáš Hübschman stal vyrovnávacím gólem na 1:1 nejstarším střelcem, tuzemské ligové soutěže. Ve věku 41 let a 7 měsíců. Samotný průběh dramatického utkání plného zvratů by mohl nést visačku nejvyšší kvality. Viktorka hrající zřejmě nejlepší utkání jara se do svého soupeře od prvních minut tvrdě zakousla, a kdyby vedla v poločase o tři čtyři góly, skóre by odpovídalo průběhu. Místo toho trefovala tyče. Tomáš Chorý sklepl míč pro Adama Vlkanovu, zazvonilo břevno. Krátce poté Pavel Bucha uvolnil Tomáše Chorého, brankář Jan Hanuš zachránil v poslední chvíli na roh. Za pár minut trefil Tomáš Chorý zblízka tyč, pak Adam Vlkanova předvedl nádherné nůžky, balon letěl těsně nad břevno. A největší palič zápasu Tomáš Chorý po centru Jana Sýkory sám samotinký minul z malého vápna šibenici jen o centimetry. Když střelecká marnost dosahovala vrcholu, předvedl Jan Sýkora v nastaveném čase, jak se to má dělat. Ze dvaceti metrů prudce vymetl šibenici. Když jsem si o přestávce zpětně promítal promrhané viktoriánské tutovky, uvědomil jsem si, že na hostování v pražské Dukle je plzeňský odchovanec Lukáš Matějka, který už v sezoně nasázel 12 druholigových gólů. Je postrachem všech soupeřů. Zatím chodí po hostovačkách stejně jako kdysi Michael Krmenčík, než se usídlil v základní sestavě Viktorky. V létě už by měl přijít čas i Lukáše Matějky.

Zpět však do současné Doosan Areny. Fandové očekávali, že ve druhé půli Viktorka průběžný stav pojistí dalším gólem, místo toho se stalo to, co v několika předchozích jarních utkáních. Do její sítě padly opět dva polovlastní góly. Matěj Polidar centroval z pravé strany do malého vápna, míč se snažil neúspěšně tečovat Tomáš Hübschman a překvapenému Jindřichu Staňkovi propadl míč až do sítě. Bylo srovnáno a za chvíli bylo ještě hůř. Matěj Polidar vedl míč po levé straně, Jan Kopic při jeho bránění uklouzl a jablonecký borec měl zametenou cestu až před Jindřicha Staňka, který si nepříliš povedenou ránu ještě sám srazil do branky. Hosté vedli a všechno bylo najednou zase hodně černé. Naštěstí udělal trenér Michal Bílek dobrý tah, když poslal na trávník Matěje Vydru. Anglickými soutěžemi ostřílený plejer třináct minut před koncem po přihrávce Milana Havla srovnal skóre na 2:2 a za dalších pět minut napálil přihrávku Johna Mosquery bez přípravy bombou pod břevno. Ale Viktorka mohla nakonec o výhru 3:2 ještě přijít. V 89. minutě se Václav Sejk probil do šestnáctky a Jindra Staněk musel vytáhnout skvělý zákrok. Ale těsně před tím sudí Pavel Orel odpustil Jablonci jasnou penaltu za hrubé sražení Milana Havla v hloubce pokutového území. Za co jiného by se už měla pískat penalta? Tady spravedlnost uletěla i s Orlem. Ale co na to VAR Tomáš Batík a následně komise rozhodčích?

Konec dobrý všechno dobré, dalo by se konstatovat. Ale ono zase všechno dobré tak nebylo. Viktorka sice zvítězila poprvé od konce února, svého soupeře podle statistik výrazně přestřílela (22:11), ale poznávání realizačního týmu, že pouhé nakopávání míčů na hrotového útočníka není tím pravým ořechovým. A trvá už příliš dlouho. Viktorka má k dispozici dravé, ale i technické hráče vhodné do kombinace a rychlostně velmi dobře vybavené a je velkým luxusem nechávat je sedět na lavičce a posílat je do hry až když výsledek hoří. Trochu to nakousl i fanoušek Jan Petráň v diskusi na webu Viktorky: „Vlkanova s Vydrou mohou hrát spolu. Vlkanova je příliš dobrý na to, aby seděl. Rozhýbává mužstvo a dává tam chuť a zvyšuje obrátky ofenzívy. Sakra ať hrají oba. To mi neříkejte, že to Bílek nevidí.“

České Budějovice – Teplice 0:3 (0:1)

Jihočeši se hodně vyšťavili ve středečním semifinále na pražské Spartě, kde sice dlouho kladli houževnatý odpor, ale nakonec podlehli 0:2. Navíc přišli o vyloučeného kapitána Martina Králíka. Určitě však chtěli napravit ligový debakl 1:5 ve Zlíně. Teplice ani výhra 1:0 nad Hradcem Králové nevystřelila z barážové pozice a na svého soupeře ztrácely před utkáním čtyři body. Únava z poháru se však zřejmě podepsala na výkonu Jihočechů víc, než se čekalo. Vyráběli totiž jednu chybu za druhou, a Teplice je tvrdě trestaly. Nejdřív Abdallah Gning vlétl do domácí rozehrávky, obešel Ondřeje Čoudka, gólman David Šipoš střelu vyrazil a Daniel Fila dorazil. Okamžitě po přestávce chyboval obránce Martin Sladký a Abdallah Gning sólo proměnil ve druhý gól. A do třetice pro domácí všeho špatného, Ondřej Čoudek spáchal minelu a Lukáš Mareček prudce zakončil.

Slabý výkon Jihočechů okomentoval na sociálních sítích fanoušek Petr Čermák. „Nikdo po vás nemůže chtít, abyste měli bodů v tabulce jako dítě pokémonů v albumu, ale to co jste dnes předvedli, bohužel nelze komentovat slušně. Škoda tam stál a koukal, jak já u zkoušky z matematiky a čekal asi, kdo mu napoví. Potočný a Skovajsa udrží míč jak důchodce moč. Přes Havla si tam chodili jak migranti Evropou. Čoudek je mladý, ten si zaslouží šanci, opravdu se snažil. Hellebrand klasika, za mě dobrý. No Šípoš mohl mít dnes šest rukou, jak ředitel školy v Saxaně a stejně by to neměl šanci pochytat.“ Domácí si tak zadělali na velký problém, čeká je cesta ven k utkání s Hradcem Králové a budou muset zabrat. Teplice získaly velice cenné tři body, ale pokud je nepotvrdí za týden doma se Slováckem, tak se smažou a znovu výrazně přituhne.

Mladá Boleslav – Slavia Praha 1:1 (1:1)

Domácí před utkáním stále drželi naději probojovat se do první šestky, ztráceli na ni 5 bodů. Slavia měla za sebou středeční semifinále poháru s Bohemians, které po prodloužení vyhrála s velkým štěstím 3:2, ale ve třech posledních střetnutích na cizích hřištích nevyhrála. Boleslav však doma z posledních pěti zápasů vyhrála jen jeden. A dosavadní lídr tabulky nezvítězil ani tentokrát, v boji o titul ztratil dva body a znovu potvrdil, že na cizích hřištích ztrácí domácí lesk a sílu. Do vedení šli domácí, Tomáš Ladra přihrával a Vasil Kušej z hranice šestnáctky neomylně zavěsil do šibenice. Sešívaní na vyrovnání nečekali dlouho. Christos Zaferis si narazil míč s Oscarem a po individuální akci opakovanou střelou z těžkého úhlu se nádherně trefil k protější tyči. Po obrátce Slavia tlačila, byla lepší, držení míče 27%:73%, ale nenacházela recept na zformovanou boleslavskou obranu. Až osm minut před koncem Ivan Schranz překonal Jana Šedu, ale zasáhl VAR, přihrávající Lukáš Masopust stál v ofsajdu. Pro Slavii dvoubodová ztráta znamená že se dívá Spartě na záda a v dalším kole jede právě k derby na Letnou. Bude to utkání pravdy.

Fandové Pražanů byli po utkání notně zklamáni, zejména při vědomí, kde jejich tým bude hrát další zápas. Viz Jan Vašek na stránkách Slavie. „Hrajeme venku extrémně čitelně, rohy jsou nám k ničemu, každý trenér soupeře ví, že je kopeme na přední tyč. Centry ze strany v žádném venkovním zápase nenajdou našeho hráče, jsme ve 2-3 lidech na 6-7 soupeře. Roh je naše nevýhoda. A hrát dobrovolně od začátku v 10ti lidech? Je to odvaha, ale ztrácíme kvůli tomu body. Děkujeme Stando Tecle.“ Mladá Boleslav dosáhla v utkání, co chtěla a stále drží jakousi naději probojovat se do první šestky. Teď jede do Prahy na Bohemians.

Olomouc – Bohemians 2:2 (1:1)

Hanáci minule zklamali tak trochu odevzdaným výkonem na Spartě, přesto se zatím udrželi v první šestce. Bohemka si vydřenou výhrou 1:0 nad Slováckem udržela třetí místo a venku se jí velice daří. Ve středu však odehrála velice fyzicky i psychicky náročné pohárové utkání na Slavii. Ještě v 7. minutě nastaveného času Klokani vedli 2:1, ale poté Ondřej Lingr srovnal skóre na 2:2. Přitom rozhodčí Dalibor Černý signalizoval pouhé pětiminutové nastavení. Že by se některým mocným silám zachtělo za každou cenu finále Sparta – Slavia? To se také v prodlouženém čase stalo, když Bohemka inkasovala rozhodující úder poté, co ji došly síly. Na cizích hřištích jsou její hráči velice nebezpeční, otázkou bylo, jak na tom tentokrát budou se silami. Olomouc byla zatím na jaře doma neporažena. Klokani však v neděli dokázali, že jsou dokonale fyzicky nadupaní, zvládli těžký duel i na Hané. Na každé straně zazářil jeden střelec. Nejdříve si hostující Jan Matoušek položil obránce a prostřelil Matúše Macíka. Ještě do přestávky Mojmír Chytil kontroval, aby po obrátce týž borec po přihrávce Jana Navrátila utekl od půlky do sóla a otočil skóre. Za chvíli však Jan Matoušek dokázal, že se Bohemians jen tak nevzdávají a stanovil utkání definitivní účet – 2:2. Výsledek znamená, že oba celky jsou nadále v první šestce, Pražané na čtvrté pozici ztrácejí na třetí Viktorii 11 bodů. Za týden hostí v Ďolíčku Mladou Boleslav, Olomouc jede do Zlína.

Pardubice – Sparta Praha 0:2 (0:2)

Sparta měla před utkáním v lize aktuálně výbornou formu, zvítězila osmkrát v řadě a její tříbodový zisk se očekával i na půdě posledního celku tabulky. Pražané také ve středu zvládli semifinále poháru, poradili se s Českými Budějovicemi 2:0 a jsou ve finále, kde se střetnou se Slavií. Východočeši se museli obejít bez velké opory brankáře Florina Nity, který je na hostování ze Sparty. Ve vlastním utkání nebylo vlastně co řešit, Sparta svého soupeře jasně přehrávala od prvních minut, o čemž svědčí poměr střel 3:11 či poměr rohů 2:10. Brzo také rozhodla o výsledku. Na konci první dvacetiminutovky přihrával Tomáš Wiesner, střílel Jan Kuchta a brankář Viktor Budínský lovil míč ze sítě. O čtvrt hodiny později kopal Kaan Karinen roh a Ladislav Krejčí ho tradičně hlavou zatloukl do branky a přidal druhý gól. V tu dobu už o dva body ligu vedoucí Sparta si zápas potom pohlídala a Východočechům nedovolila téměř nic. Vedoucí postavení a jarní suverénnost lídra hovoří jasnou řečí, rudí mají v současnosti nejlepší formu. Musí to však za týden potvrdit v derby doma se Slavií.

Domácí kouč Radoslav Kováč byl ke svým svěřencům kritický. „Náš respekt byl naprosto zbytečně obrovský, nechápu. Nechtěli jsme si zápas jen užít, ale čekal jsem daleko větší odvahu hrát nahoru. Pro některé naše kluky byla intenzita až moc vysoká. Sparta hraje strašně rychle a má minimum ztrát, když není pod tlakem. Nedokázali jsme ji potrápit, dostat alespoň na chvíli pod tlak.“ Poslední celek tabulky čeká cesta do Brna a toto utkání hodně napoví.

Půl hodiny byl psancem. Kdo? Tomáš Čvančara si zadělal na problém. Za stavu 2:0 ho trenéři pošetřili a v 61. minutě místo něj na hřiště vyslali Adama Karabce. Útočník však nesl střídání evidentně špatně a televizní záběry zachytily, jak ho trenéři proto okamžitě vykázali do šatny. „Uchopil to pak za správný konec, v kolečku po zápase se omluvil všem hráčům i trenérům, Mladická nerozvážnost. A taky malá lekce pro Tomáše,“ hodnotil trenér Brian Priske.

Příznivci Sparty při pohledu na ligovou tabulku jsou na vrcholu blaha. Na stránkách Sparta forever to vyjádřil fanda pod přezdívkou Bunda. „Titul je strašně důležitý pro budoucnost Sparty. Pro Rosickýho by znamenal, že to dělá dobře. Našel by více odvahy v transferech, v budování Sparty. Křetínský by mohl pustit o nějaký ten chlup navíc kvůli boji o LM. A i případné posily uslyší na jméno Sparty, když uvidí, že jsme mistři ligy, budeme hrát LM a pak i my můžeme dělat takové bomby, jako se Slavii povedl Zafeiris. Titul strašně pomůže a musí se to podařit!“ Což o to, je to hezké, ale stále platí, že zajíci se počítají až po honu.

Ligový pondělník – Slavia se Spartou si hrají vlastní ligu, Křetínský na návštěvě v kabině rozhodčích

napsal hoch

 

Jako bychom se vraceli do let První republiky a let válečných, kdy se pravidelně rozhodovalo o mistrovském titulu mezi Spartou a Slavií. Vždyť pouze v roce 1928 narušila jejich hegemonii Viktoria Žižkov, jinak pražská „S“ seděla na ligovém trůnu trvale. Bude tomu tak i letos, plzeňská Viktorka po další ztrátě prakticky vypadává ze hry. Sedm bodů rozdílu je příliš. Na Letné se však v poločase odehrála odsouzeníhodná událost, majitel Sparty navštívil kabinu rozhodčích!

 

Opačný pól tabulky se každým odehraným kolem vyrovnává. Černého Petra v podobě přímého sestupu opět drží Pardubice s dvaadvaceti body, na barážových pozicích jsou předposlední Zlín se stejným počtem bodů a Teplice, které mají na kontě o dva body více. I při pohledu vzhůru je tabulka hodně vyrovnaná. Desátý Liberec uniká barážovým pozicím o pouhé čtyři body a mezi ním a Teplicemi se mačkají České Budějovice, Brno a Ostrava. Co říkáte, pěkná detektivka!

Zlín – České Budějovice 5:1 (2:0)

Před tímto duelem v posledních šesti vzájemných zápasech vstřelil Zlín vždy minimálně 2 branky. Domácí zároveň vstřelili 2 góly v každém z posledních tří ligových domácích zápasů. Jenže momentální forma posledních Ševců nebyla vůbec dobrá, k poslednímu sestupovému místu měl šest kol před koncem nejblíže, a s Jihočechy je čekal velice důležitý mač. České Budějovice naopak okupovaly 10. příčku a měly v tabulce o 9 bodů více než soupeř. Důležitých devadesát minut velmi ovlivnila hned minuta první. Zlínský rychlík Vukadin Vukadinovič dostal na pravé straně míč do samostatného brejku, těsně před šestnáctkou ho zezadu sestřelil Lukáš Havel a Jihočeši šli do deseti. Chvíli trvalo, než Ševci oslabení soupeře dokázali využít, poprvé se trefili po 26 minutách, kdy po centru Martina Cedidly otevřel Libor Kozák hlavou skóre, ale potom už se to sypalo celkem pravidelně. Poločasové vedení 2:0 zajistil Filip Balej a třetí trefu přidal nejlepší hráč na place Vukadin Vukadinovič. Potom se dostali ke slovu hosté, když Tomáš Zajíc z metru orazítkoval dvakrát tyč a teprve třetí dorážka už skončila v síti. Ale 3:1 domácím nestačilo. Na 4:1 zvýšil spalovač předchozích šancí Joss Didiba a konečný účet utrápenému soupeři vystavil v nastaveném čase Nedjeljko Kovinič.

Zasloužená čtvrtá domácí výhra znamená pro svěřence Pavla Vrby posílení záchranářských nadějí, při jakékoliv ztrátě už by bylo nad Zlínem hodně zataženo. Teď jede do Liberce, který také nemá body na rozdávání a doma by už měl konečně zabrat. Pro oba další těžká zkouška ohněm.

Ostrava – Liberec 0:0

Souboj dvou celků bez formy. Za posledních pět kol získala Ostrava pouhý bod, za stejné období si Liberec připsal na konto body dva. V tabulce třináctý Baník měl nad barážovým čtrnáctým místem náskok pouhé tři body, Liberec na tom byl o poznání lépe, baráži utíkal o bodů pět. Ostravští si byli vědomi důležitosti utkání, neboť v reprezentační pauze dokonce odcestovali na třídenní soustředění do Polska. To jim zřejmě pomohlo, alespoň pokud jde o herní projev. Baník byl většinu času aktivnější a vytvářel si i brankové příležitosti. První půli měl dvě velké Muhamed Tijany, ale opakovaně selhal. Po přestávce byl po dvou žlutých kartách vyloučen liberecký Dominik Preisler a tlak domácích se ještě zvýšil. Ve velkých šancích neuspěli Nemanja Kuzmanovič a Eldar Šehič. Ještě v poslední minutě mohl rozhodnout Robert Miškovič, ale i on vyhořel. V ofenzívě nepříliš nebezpečné Severočechy držel skvělý Olivier Vliegen v brance.

Ani jeden ze soupeřů nad bodem nemohl jásat. Ostravským ve snaze uniknout ze skupiny, která bude bojovat o záchranu, příliš nepomohl, navíc je čeká cesta na zatraceně horkou půdu Slovácka. Spekuluje se o rozšíření realizačního týmu dalším asistentem, mohl by jím být internacionál Milan Baroš. O poznání spokojenější může být Liberec, bod z cizího hřiště má svoji váhu a Severočeši si udrželi dvoubodový odstup od svého soupeře. Zisk však musí potvrdit za týden doma se Zlínem.

Mladá Boleslav – Viktoria Plzeň 0:0

Mezi oběma týmy byl sice v tabulce rozdíl 19 bodů ve prospěch Viktorie, ale její momentální forma ji nestavěla ani náhodou do role favorita. Poslední zápasy nezvládala herně ani výsledkově a klesla na třetí příčku. Mladoboleslavští měli kolísavé výkony, velmi dobré střídaly horší. Viktorka naposledy padla doma 1:2 s Bohemians, Středočeši prohráli na půdě Olomouce 0:2. Po domácím krachu s Bohemkou podle médií dokonce nabídl trenér Michal Bílek rezignaci, ale šéf Adolf Šádek ji nepřijal. Plzeňský trenér měl už sice k dispozici Lukáše Kalvacha, ale chyběl mu vykartovaný stoper Lukáš Hejda, navíc jen na tribuně seděli zranění Jan Kopic a Jan Kliment, kteří ani nemohli v týdnu trénovat. Možná i proto volil pro Viktorku neobvyklé rozestavení 3 – 5 – 2. V základní sestavě se poprvé od srpna objevil Filip Kaša.

Začátek patřil nažhaveným Středočechům, kteří hráli rychle, důrazně a vytvořili si několik šancí. V brance Viktorky však kraloval opět Jindřich Staněk, několikrát spoluhráče svými zákroky podržel. Ti se opět nevyvarovali v defenzívě několika nepřesností, ale tentokrát naštěstí neinkasovali. Po necelých dvaceti minutách hry se zranil Tomáš Chorý, ještě deset minut to zkoušel, ale nešlo to. Příležitost tak dostal Rafiu Durosinmi, ale netroufnu si tvrdit, že to byla rovnocenná náhrada. Po obrátce se Viktorka herně zlepšila, v defenzívě však málem několikrát doplatila na nedůraz. Například když nejlepší hráč duelu Jindra Staněk musel skvěle vytáhnout ze šibenice střelu Milana Škody. I plzeňští borci se dostali do několika dobrých příležitostí, v největší z nich byl Matěj Vydra, ale v koncovce chyběl stejně jako v obranné činnosti potřebný důraz. Nekvalita v zakončení byla evidentní. A také strážce domácí svatyně Jan Šeda byl mužem na svém místě. Z bezbrankové plichty se stejně jako v Ostravě nikdo neradoval. Domácím k průniku do první šestky příliš nepomohla, Viktorka navýšila ztrátu na pražské chrty na sedm bodů. Navíc by se místo nad sebe měla dívat spíše pod sebe, aby nepřišla o třetí místo, Bohemka je totiž na dohled, ztrácí už jen devět bodů. O jarní neformě mužstva hovoří čísla, z devíti jarních zápasů poztrácela Viktorka v šesti body a v jarní tabulce poklesla až na osmé místo!

Výstižné bylo hodnocení domácího trenéra Pavla Hoftycha. „Za mě to byl z obou stran hodně zajímavý zápas, oba týmy chtěly hrát na vítězství. My jsme byli k výhře o kousek blíž, škoda, že jsme nedokázali dát branku. Mužstvo ale ukázalo obrovskou touhu proti pořád výborné Plzni, která měla čtrnáct dní na to se oklepat z porážek se Slavií a Bohemkou. Odvedli jsme velmi dobrý výkon, škoda, že tam nebyla třešnička na dortu. Cítím, že jsme to utkání měli vyhrát. Nechtěli jsme jim dopřát klid, naopak je znejistit a dostat pod tlak, aby nezískali sebevědomí. Když získají sebevědomí, jsou hodně silní. Byla za námi čtrnáctidenní reprezentační pauza, přeci jen měli možnost se zformovat, zklidnit a nadechnout k závěrečnému útoku v lize. Cílem bylo jednoznačně je znervóznit a nenechat jim klid, aby nezískali sebevědomí. Zápasu prospěla divácká kulisa, jinak se hraje, když tady na malém stadionu přijde tři a půl tisíce lidí, jinak když přijde tisícovka. Děkujeme divákům z Boleslavi i z Plzně za výbornou kulisu, hned to bylo znát. Dívali jsme se na zápas Bohemky v Plzni, Bohemka přestože se snažila, měla obrovské štěstí. Plzeň si dala obě branky sama, jednou to tečoval Hejda, podruhé Staněk podskočil balon. Tohle štěstí nám chybělo, když jsme mířili do branky, trefilo to Staňka do kotníku a několikrát Plzeň podržel. Musíme takové výkony opakovat. Chválím hráče za touhu a ochotu jít za výhrou.“

Slavia Praha – Olomouc 4:0 (1:0)

Slavia zatím byla v této sezóně v Edenu naprosto dominantní, z dvanácti odehraných zápasů jich dvanáct vyhrála s celkovým skóre 46:4! Hanáci si však hýčkali velice dobrou jarní formu, ještě neokusili hořkost porážky a dostali se do první šestky. Přesto domácí bilance stavěla do role velkého favorita sešívané borce. A ti předpoklady splnili do puntíku. Nepředvedli sice dech beroucí oslnivý výkon, ale k pohodlné čtyřbrankové výhře stačil. V tabulce šestá, a na jaře dosud neporažená Olomouc se představila v Edenu ustrašeným odevzdaným výkonem, do ofenzívy téměř nula, vzadu spousta chyb, které nadupaná Slavia s gustem trestala. V nastaveném čase prvního dějství Mick Van Buren otevřel skóre, které postupně po obrátce navyšovali Ondřej Lingr, Ivan Schranz a v nastaveném čase Václav Jurečka. Čtyřgólový příděl byl pro Hanáky ještě milosrdný, protože děravá obrana Hanáků umožnila dostat se domácím do celé řady šancí, které buď zahodili, nebo je vychytal výborný brankář Matúš Macík.

Vysokým vítězstvím si Slavia udržela první příčku a skóre třinácti doma odehraných zápasů zaokrouhlila na 50:4! Její dostihy se Spartou budou v závěru ligy a nadstavbě zřejmě strhující záležitostí. Olomouc se trochu držela v první části hry, hodně s ní zatřásl inkasovaný gól v nastaveném čase, poté se sesypala. Sešívaní mají před sebou utkání v Mladé Boleslavi, Hanáci přivítají rozjetou Bohemku.

Teplice – Hradec Králové 1:0 (1:0)

Před čtyřmi týdny vyměnily Teplice trenéra, ale ani pod taktovkou Zdenko Frťaly se zatím bodový efekt nedostavil. V tabulce byli Severočeši na předposlední příčce o dva body před Zlínem, jeden bod za Pardubicemi a na nebarážovou pozici ztráceli body čtyři. To Hradec Králové na sedmé pozici měl nad soupeřem náskok 10 bodů. Tentokrát Teplice bodově zabraly, přestože herně to rozhodně žádná hitparáda nebyla. V prvních pětačtyřiceti minutách byly o poznání lepším celkem a vstřelili i vítězný gól. Stalo se tak ve 22. minutě, kdy byl ve velkém vápně faulován Tomáš Vondrášek a z nařízené penalty rozhodl střelou do horního rohu Matěj Hybš. Po změně stran se však novic v teplickém dresu Egypťan Mohamed Jásir nechal podruhé ožlutit, v ruce arbitra Miroslava Zelinky se začervenalo a provinilec musel okamžitě pod sprchy. Hradecký tlak ani v nastaveném desetiminutovém čase plody nepřinesl a Severočeši si tak na konto připsali velice důležité body. V dalším kole cestují do Českých Budějovic a Hradec Králové se vydá opět ven, tentokrát do Brna.

Sparta Praha – Brno 3:1 (2:1)

Jarní bilance hovořila jasnou řečí, velkým favoritem byla Sparta. Pouze v úvodu ztratila po remíze 1:1 v Olomouci, v dalších utkáních předvedla dokonalou vítěznou jízdu: co zápas, to tři body! Také bodově dohonila vedoucí Slavii a Viktorii utekla o pět bodů. Brno na dvanácté příčce ještě nemělo, pokud jde o záchranu, nic jistého, ale o jeho úspěch v rudé jámě lvové by věřil jen fantasta. Navíc Brno z posledních jedenácti zápasů zvítězilo jen jednou. Úvod utkání však začal pro domácí dokonalým šokem. V 17. minutě šel míč po ose Josef Divíšek – Šimon Falta – Jakub Řezníček a posledně jmenovaný potvrdil dokonale pověst střeleckého zabijáka. Přelstil strnulou sparťanskou obranu, bez přípravy zavěsil – 0:1 a 17. gól střelce. Rudí hoši se však vzpamatovali hodně rychle, za tři minuty Kaan Kairinen nacentroval a Ladislav Krejčí skóre srovnal. A aby toho nebylo málo, za další čtyři minuty poslal Asger Sörensen dlouhý pas na Jana Kuchtu, který poslal Spartu do vedení. V těchto fázích mělo utkání velké grády, na obou stranách se střídaly útoky a Brno rozhodně nepůsobilo odevzdaným dojmem. Ale hned po obrátce nacentroval Lukáš Krejčí a v ofsajdu stojící Tomáš Wiesner pečetil tři body – 3:1. Brno se ale nevzdalo, Michal Ševčík měl dvě obrovské šance, kdyby proměnil, mohlo být zaděláno na drama. Takhle je Brno v problémech. Po výhře Teplic je jen tři body od čtrnácté pozice, která zaručuje účast v baráži. Na jaře pouze jednou vyhrálo a dvakrát remízovalo. Náprava by měla přijít doma s Hadcem Králové.

Utkání mělo pikantnost v poločasové návštěvě majitele Sparty Daniela Křetínského v kabině rozhodčích. Všemocnému miliardáři zřejmě vadily dva sporné momenty posouzené v neprospěch Pražanů v prvním dějství. Vedoucí gól Brna padl na hranici ofsajdu, ale opakované televizní záběry potvrdily, že trefa Jakuba Řezníčka byla zřejmě regulérní. Druhým sporným momentem byla neuznaná branka Tomáše Čvančary, kde se naopak zdálo, že padla po odrazu od hlavy a nikoliv od ruky, pro kterou nebyla uznána. Hlavní sudí Marek Radina návštěvu šéfa Sparty popsal do zápisu a disciplinárka bude mít co projednávat. Svého času návštěvu jabloneckého šéfa Miroslava Pelty v kabině sudích potrestala pouhým napomenutím. Zajímavé je, že vždy vševědoucí deník Sport se ve svém tištěném pondělní vydání o partyzánské akci svého chlebodárce vůbec nezmínil. Tento počin se ale nelíbil i řadě sparťanských fanoušků, jak uvedl jeden z nich na stránkách Sparta forever: „Holt Sparta jede na titul, tak Daneček vymýšlí po 1056. jak to posrat… Má snad x jinejch možností jak dělat bugr proti poškozování týmu než lízt v poločase do kabiny.“ Jen připomenu kauzu, při které kdysi Daniel Křetínský vystrašil fotbalový národ černou kabelou, kterou přinesl na Strahov tehdejšímu předsedovi FAČR Miroslavu Peltovi. Šetřilo se, vyšetřovalo, ale když měl sparťanský šéf předložit konkrétní důkazy, nic nepředložil. Podle řádů měl být potrestán, jenže to se nestalo, vše se zahrálo do ztracena. Také nyní v případě ataku na kabinu sudích by měl podle norem následovat trest. Vážně ale pochybuji, že se tak stane…

Jablonec – Pardubice 1:0 (0:0)

Dosavadní jarní forma obou týmů byla velice dobrá. Severočeši se probudili, začali střílet góly a naposledy vyhráli 2:1 v Brně. Pardubice zase naposledy v utkání pravdy přehrály 3:1 Teplice a podzimní beznaděj se rázem změnila v jarní naději v podobě možného úniku z barážové pozice. U Nisy se odehrál vyrovnaný první poločas, v jehož samotném závěru měl tutovku na kopačce hostující Michal Hlavatý, ale branku trestuhodně přestřelil. Ve druhém poločase se zase několikrát objevil v roli spalovače šancí jablonecký Jan Chramosta. Hrstka fanoušků ho už téměř proklínala, když v 89. minutě po asistenci Vladimíra Jovoviče rozhodl o výhře 1:0. Zajímavé je, že předchozí příležitosti Jana Chramosty byly daleko více vyložené, než ta, ze které rozhodl. Z pravé strany k němu přilétl přetažení centr, a přestože byl v hodně velkém úhlu, poslal míč přímo ze vzduchu přesnou polovysokou střelou přes celou branku k tyči. Možná byl sám překvapen kouskem, který předvedl. V návalu euforie sundal totiž dres a pod hlavní tribunou s ním mával nad hlavou. Obdržel samozřejmě žlutou kartu, ale vzhledem k jeho střelecké formě, kdy na jaře sází gól za gólem, by se měla plzeňská obrana mít před sobotním soubojem hodně na pozoru.

Pardubice už poněkolikáté přišly o body v samotném závěru utkání. Mladé mužstvo produkuje na jaře sympatický fotbal, stále má naději na záchranu, ale takovéto ztráty „last minute“ se Východočechům mohou vymstít. Zvláště když o velikonocích přivítají na novém, zcela jistě vyprodaném stadionu pražskou Spartu. A ta na jaře drtí soupeře doma i venku.

Bohemians – Slovácko 1:0 (0:0)

Přímý souboj o čtvrtou příčku. Klokani na jaře jedou, po dlouhých letech dokázali vyhrát 2:1 v Plzni. Slovácko rozebralo Zlín 3:0 a poslalo ho na samotné dno tabulky. Oba celky měly stejný počet bodů, byť Moravané mají stále k dobru odložené utkání v Jablonci. Očekával se tuhý boj! A ten se také odehrával. V prvním poločase se ve vyrovnaném souboji příliš brankových příležitostí neurodilo, ale hned čtyři minuty po obrátce zahřmělo. Skvělými centry proslulý Jan Kovařík poslal z levé strany dlouhý přetažení míč před branku, naběhl si Daniel Köstl a umístěnou hlavičkou rozhodl o třech bodech pro Bohemku. Stalo se tak ve druhém zápase po sobě po brance, kterou vstřelil v Plzni. Výhru mohl definitivně potvrdit Tomáš Necid, když po dalším centru Jana Kovaříka se dostal k míči zcela osamocený uvnitř malého vápna, ale nepochopitelně zamířil vedle. Po dalším tříbodovém zisku začíná zelenobílý tým z Vršovic stíhat třetí Viktorku, na kterou ztrácí už jen 9 bodů. Klokani hráli v letošní sezoně v lize a v poháru se Slováckem celkem třikrát a pokaždé zvítězili.

Slovácko se tentokrát nedokázalo prosadit v útočné fázi i díky mistrné taktice domácích, vše může napravit ve středeční ligové dohrávce na půdě Jablonce. Pokud se tedy bude hrát, předpovědi meteorologů totiž věští návrat zimy, a ta bývá v Jablonci pro fotbal hodně nepřející.

 

 

Rozpačitý vstup do evropské kvalifikace, Češi jasně přehráli Polsko, ale ztratili v Moldavsku

napsal hoch s laskavým svolením Vlka

Češi hned na úvod kvalifikace o mistrovství Evropy porazili 3:1 nejsilnějšího soupeře ve skupině, osmifinalistu katarského světového šampionátu Polsko, ale ve druhém utkání zklamali v Moldavsku bezbrankovou remízou.

Na úvod sdělím vlastní stručný názor na oba výsledky. S Polskem přeceněný, na který navázalo podcenění slabšího soupeře, typicky česká vlastnost. Nejdříve k Polsku. Už v úvodu třetí minuty to bylo 2:0, když díky nevídanému nástupu do zápasu se prosadili Ladislav Krejčí a Tomáš Čvančara, Krejčí se trefil po dlouhém autu Vladimíra Coufala a jeho klubový spoluhráč využil přesné nabídky Davida Juráska při souhře dvou debutantů v základní sestavě.

Češi dovedli první poločas k dvoubrankovému náskoku a po změně stran v klidu kontrolovali hru, soupeře k ničemu nepouštěli a v 64. minutě se po Králově pasu z levé strany prosadil před brankou Jan Kuchta. Poláci Jiřího Pavlenku takřka neohrozili. v závěru ale z ojedinělé šance přeci jen skórovali, když se po rohu Zielińskiho a přihrávce Skóraśe prosadil Damian Szymański. Do hry se prakticky nedostal jeden z nejlepších světových kanonýrů Robert Lewandovski, byl doslova z trávníku vymazán.

Nechci komentovat jednotlivé hráče, neboť to byl kolektivní výkon plný soudržnosti a nasazení. Žádná hra na jistotu se zaměřením především na tvrdou defenzívu, ale od prvních vteřin kombinační útočné akce vedené především snahou vstřelit gól a vyhrát. Zatímco v kvalifikaci na MS a ve skupině Ligy národů předváděla naše reprezentace někdy až úzkostlivý a v ofenzívě ustrašený, v pátečním duelu s Polskem sršela ofenzivními nápady a celkově působila jako sebevědomý tým.

 

Kdo nejvíc překvapil? Opět nebudu jmenovat hráče, ale především trenéra Jaroslava Šilhavého. Dosud měl nálepku opatrný trenér sázející především na jistotu. Pouštět se do nějakých riskantních tahů? Ne s tím na odchovance chotěšovského fotbalu nechoďte! Po pátečním večeru to už neplatí. Postavil sestavu vyloženě ofenzivní, nebál se zařadit hráče, které neměl v reprezentaci vyzkoušené, nováčky neostřílené v minulých kvalifikačních ani přátelských reprezentačních bitvách. A oni se mu odvděčili výbornými výkony.

V pondělí to už neplatilo. Remíza 0:0 na půdě Moldavska, jednoho z nejslabších reprezentačních celků v Evropě. Je to obrovská škoda. A až nepochopitelné, jak diametrálně odlišné výkony ten tým předvedl v rozmezí pár dní. Ale jak byla chvála proti Polsku naprosto zasloužená a nemyslím si, že ta kvalitní exploze byla náhoda, tak dnes je naopak nutné kritizovat. Pro tuhle plichtu totiž neexistuje omluva. Moldavsko dokáže uhrávat body tak s Lichtenštejnskem. Hráči jsou sice technicky vybavení, ale fyzicky a takticky jsou na úrovni sotva naší druhé ligy. A na naše „hvězdy“ to bohatě stačilo. Výmluvu na špatné hřiště neberu, na stejném jim nedávno nastříleli Rumuni pět gólů.

Přes polovinu prvního dějství jsme na hřišti jakoby vůbec nebyli. Vypouštěli jsme souboje, nedokázali si kloudně přihrát, pouze jsme statovali, chyběla jakákoliv kombinace. Nevyhráli jsme jediný souboj a nedali si jedinou kloudnou přihrávku. Potom se výkon o poznání zlepšil a nakonec k výhře chybělo pár centimetrů při Kuchtově ofsajdu a Součkově tutovce. A jak jsem trenéra za sestavu a taktiku za Polsko pochválil, tak po pondělí musím mít výhrady. Slabý střed zálohy ve složení Souček – Barák byl bez pohybu, myšlenky, prostě bez ničeho. Vystřídat se trenér odvážil až necelých dvacet minut před koncem. Hráči, kteří mohli běh událostí změnit, zůstali na lavičce. Třeba takový Václav Černý. V Nizozemské lize každý týden dokazuje, že je ve formě a pak si za dva zápasy v reprezentaci nezahraje ani minutu. Nebo ve Slavii výborně hrající Ondřej Lingr.

Čistě teoreticky vzato, čtyři body na úvod kvalifikace nejsou špatným počinem, zvláště když postupují ze skupiny na EURO dva celky, ale po výkonu s Polskem je představení a výsledek v Moldavsku pro fanoušky velkým zklamáním. Obránce Jakub Brabec po utkání mimo jiné prohlásil: „Prali jsme se celý zápas sami se sebou, ale nepotkala nás nejlepší forma.“ Jak může špičkové hráče během dvou dnů opustit forma, to mi hlava nebere. Opět se vkrádá myšlenka o podcenění slabého soupeře. S takovým mizerným přístupem a téměř nulovým nasazením naši reprezentanti budou mít problémy i 17. června na Faerských ostrovech.

Na závěr trocha historie. Zatímco světové mistrovství se hrálo již od roku 1930, turnaje národních celků neměly v Evropě příliš velkou tradici. Mezi válkami byly organizovány jen jakési náhražky, například Mezinárodní pohár, po druhé světové válce přejmenovaný na Evropský (Mezinárodní) pohár, ale kvalitní dlouhodobá soutěž reprezentačních národních týmů chyběla. Až den před zahájením MS 1958 ve Švédsku UEFA na svém zasedání rozhodla o konání nové evropské soutěže národních mužstev. Stalo se tak jedenačtyřicet let po odehrání 1. ročníku jihoamerického, dva roky asijského a rok afrického mistrovství. Stalo se tak po hlasování 15:7 ve prospěch nové soutěže. Proti byly například NSR a konzervativní Anglie. Soutěž byla nazvána Pohár evropských národů (PEN).

Mezi sedmnácti přihlášenými zeměmi prvního ročníku chyběla řada tradičních zemí starého kontinentu. Kromě vzpomínaných NSR a Anglie se postavily k novému projektu zatím odmítavě také Itálie, Švédsko, Skotsko, ale také Švýcarsko. Československo si naopak takový krok nemohlo dovolit, neboť jen těžko dohánělo v druhé polovině padesátých let vývoj světového fotbalu. Po druhé světové válce totiž zatvrzele trvalo na archaickém WM – herním systému. První náznaky zlepšení přišly v roce 1956, kdy Československo například porazilo v Budapešti 4:2 dosud suverénní Maďarsko, nebo zvítězilo 1:0 na slavném Maracaná nad Brazílií. Na světovém mistrovství 1958 ve Švédsku se sice Československo neprobojovalo z těžké skupiny, ale dokázalo remízovat 2:2 s úřadujícími mistry světa z NSR, či vyškolilo 6:1 favorizovanou Argentinu. Už tady se rodil základ pozdější slavné chilské jedenáctky. A jeden ze základních kamenů chilského stříbra v roce 1962 položil i Pohár evropských národů, který vyvrcholil v roce 1960 ve Francii.

Československo nejdřív v předkole přešlo po výsledcích 0:2 a 4:0 přes Irskou republiku, poté vyřadilo Dánsko (2:2, 5:1) a na závěrečný turnaj se probojovalo po dvou výhrách 2:0 a 3:0 nad Rumunskem. V semifinále v Marseille se o postup do finále utkalo se Sovětským svazem, se kterým dosud dvakrát v přátelských utkáních prohrálo. A padlo i tentokrát. Někteří hráči ztratili formu, jiní byli zranění, navíc se v průběhu utkání zranili Antonín Moravčík s Andrejem Kvašňákem, a ke vší smůle Josef Vojta zahodil pokutový kop. Na druhé straně kralovali Meschi (nikoliv Messi), Metreveli, Pondělník a tak náš národní tým prohrál 0:3. V souboji o třetí místo však porazil domácí Francii 2:0 po gólech prešovského Laca Pavloviče a brněnského obojživelníka Vlastimila Bubníka. Třetí místo nebylo rozhodně neúspěchem. Turnaj vyhrál SSSR, když ve finále zvítězil po prodloužení 2:1 nad Jugoslávií.

Druhý ročník, konající se v letech 1962 – 1964 stále ještě nesl název Pohár evropských národů, ale Československo, které po chilském stříbru patřilo k favoritům, nepřešlo první kolo. Naprosto překvapivě ho vyřadil podceňovaný celek NDR. Již v prvním zápase doma vyhrál 2:1 a v odvetě na Strahově senzaci dovršil. Byl jsem utkání osobně přítomen, jako patnáctiletý kluk jsem sledoval drtivou převahu našeho celku, spoustu šancí, Rudolf Kučera a Sváťa Pluskal nastřelili tyč a břevno, zároveň jsem musel ocenit výkon východoněmeckého brankáře Fritscheho. Sparťan Václav Mašek sice vstřelil vedoucí gól, ale ten většinou když za nároďák skóroval, tak to nedopadlo dobře. A bylo tomu tak i tentokrát. Naši už druhý gól nepřidali, a pět minut před koncem přišel tvrdý trest: Peter Ducke z neuvěřitelného úhlu poslal před branku nepovedenou přihrávku či střelu a ostravský brankář Vladimír Mokrohajský ve svém prvním a zároveň posledním startu za reprezentační áčko spáchal neuvěřitelnou chybu, lehký míč mu pod tělem proklouzl do sítě. Nerozhodný výsledek 1:1 stačil východním Němcům k postupu. V dalším kole je však vyřadili Maďaři, kteří nakonec vybojovali na závěrečném turnaji ve Španělsku třetí místo. Vítězem se stalo Španělsko, které ve finále zdolalo 2:1 celek Sovětského svazu.

Třetí ročník už nesl název Mistrovství Evropy, odehrál se v letech 1966 – 1968 se závěrečným turnajem v Itálii a každé další čtyři roky se evropské mistrovství opakovalo. Chtěl jsem připomenout začátky evropského mistrovství. Nebudu zde líčit jednotlivé šampionáty, každý si může podrobnosti dohledat na různých fotbalových stránkách. Pro základní přehled poslouží následující historická tabulka:

Přehled vítězů mistrovství Evropy (Eura) ve fotbale

Pořadatel	Finálový zápas	Třetí místo
Francie 1960	SSSR 2:1pp Jugoslávie	Československo
Španělsko 1964	Španělsko 2:1 SSSR	Maďarsko
Itálie 1968	Itálie 2:0 Jugoslávie (první zápas 1:1)	Anglie
Belgie 1972	NSR 3:0 SSSR	Belgie
Jugoslávie 1976	Československo 2:2 (5:3 pen.) NSR	Nizozemsko
Itálie 1980	NSR 2:1 Belgie	Československo
Francie 1984	Francie 2:0 Španělsko	Dánsko, Portugalsko
Německo 1988	Nizozemsko 2:0 SSSR	NSR, Itálie
Švédsko 1992	Dánsko 2:0 Německo	Nizozemsko, Švédsko
Anglie 1996	Německo 2:1 Česko (zlatý gól)	Anglie, Francie
Belgie a Nizozemsko 2000	Francie 2:1 Itálie (zlatý gól)	Nizozemsko, Portugalsko
Portugalsko 2004	Řecko 1:0 Portugalsko	Česko, Nizozemsko
Rakousko, Švýcarsko 2008	Španělsko 1:0 Německo	Rusko, Turecko
Polsko, Ukrajina 2012	Španělsko 4:0 Itálie	Německo, Portugalsko
Francie 2016	Portugalsko 1:0 Francie	Německo, Wales
Evropské státy 2021	Itálie 1:1 (3:2 pen.) Anglie	Dánsko, Španělsko
Německo 2024

Ligový pondělník - Sparta se bodově dotáhla na Slavii, Viktoria opět zklamala

napsal hoch s laskavým svolením Vlka

Tak se zdá být o největších favoritech na mistrovský titul rozhodnuto. Na trůn usedne jeden z pražských S, plzeňská Viktorka se po nedělní domácí blamáži s Bohemians ze souboje o první dvě příčky prakticky odepsala. Na vedoucí dvojici má ztrátu pět bodů a navíc se prezentuje mizernými výkony, které nenaznačují, že by se mohlo něco změnit k lepšímu.

Na konci tabulky se situace opět zdramatizovala. Na samotné dno padnul Zlín, který nezvládl derby na Slovácku. Před ním jsou na barážových pozicích předposlední Teplice s dvoubodovým náskokem před Zlínem a nadšeně hrající Pardubice s tříbodovým náskokem na posledního. Barážovým příčkám se však nebezpečně přibližují Ostrava, Brno a Liberec.

 

České Budějovice – Ostrava 2:1 (1:1)

Před tímto utkáním ostravský trenér Pavel Hapal České Budějovice nikdy neporazil. Jihočechům se poslední dvě utkání doma vydařily, oba vyhráli 1:0, navíc z posledních čtyř vzájemných zápasů vyšli s Ostravou třikrát jako vítěz. Oba celky měly shodných 25 bodů a nacházely se ve skupině o udržení těsně vedle sebe. Fotbalisté Českých Budějovic však důležitou bitvu zvládli. Zvítězili 2:1. A nutno říci, že zaslouženě. Hosté totiž nehráli dobře. Jejich ofenzivní počínání postrádalo jakýkoliv nápad a domácí je předčili také v nasazení.
Už ve 14. minutě VAR domácím odvolal gól Lukáše Havla, jemuž předcházel ofsajd Quadri Adedirana. Fotbalisté domácích se tak mohli radovat až po půlhodině hry, kdy Michal Škoda vracel hlavou míč před bránu, kde si ho nešťastně srazil za záda vlastního gólmana debutující stoper Zdeněk Říha. V ofenzivě nevýrazným hostům pomohl krátce před přestávkou faul Martina Sladkého na Cadua, který chytře potrestal Jiří Fleišman. Ten totiž podstřelil nadskakující domácí zeď. Po změně stran se ostravský výkon nijak nezvedl. Jihočeši byli lepší a po hodině hry jim zaslouženě vrátil vedení Marcel Čermák, který využil dobrou práci Tomáše Zajíce a vstřelil svůj první ligový gól. Definitivně rozhodnout pak mohl Lukáš Havel, jenž po standardce hlavičkoval do tyče. Dynamo si tak v tabulce výrazně polepšilo. Dokonce se posunulo na příčky, které by znamenaly účast ve Skupině o umístění. To hosté ještě více zapadli do boje o záchranu.

Naštvanost ostravských fanoušků zřejmě vyvrcholila. Za všechny to vyjádřil na facebooku Tomáš Kudláček: „Doufám, že pan Brabec si konečně sundá klapky z očí a vyhodí celý ten sportovní úsek, který je příčinou téhle hrůzy, na kterou se nedá koukat. Naprosto očekávaná prohra, jelikož ve hře není nic, čeho by se mohlo chytnout. Zítra už můžeme být na barážových pozicích a kousek od přímého sestupu. Tak doufám, že frajeři ve vedení jsou stále klidní. Možná by pomohlo jim párkrát neposlat výplatu, ať pochopí, že za královské peníze musí odvádět práci.“ Ostravu teď čeká ve Vítkovicích Liberec, který má na kontě o dva body více.

Hradec Králové – Sparta Praha 0:2 (0:1)

Celý týden pražská média doslova slintala nad ofenzivní produktivitou sparťanského trojzubce Lukáš Haraslín – Tomáš Čvančara – Jan Kuchta, který se na jaře před duelem s Hradcem Králové trefil patnáctkrát do černého. Nic proti tomu, opravdu je to záviděníhodná produktivita, ale jak se říká, zajíci se počítají až po honu. A do konce ligy je pořád ještě daleko. Hradec zatím na jaře prohrál „doma“ všechny tři zápasy a vstřelil pouze 1 gól, naopak Sparta v posledních pěti venkovních zápasech ztratila jen 2 body za remízu v Olomouci. Hradečtí borci byli v úvodu střetnutí kupodivu lepší a několikrát ohrozili sparťanskou branku. Vidle do zatím dobrého taktického výkonu jim však hodil po dvaceti minutách hry skluz Jakuba Kučery na Kaana Kairinena, po kterém tasil rozhodčí Dalibor Černý okamžitě kartu barvy červené. Skluz vypadal sice hrozivě, ale podle opakovaných záběrů podrážkou a vlastně ani kopačkou soupeře nezasáhal. Hradec však doplácí na pověst nejvíc faulujícího mužstva ligy, které bylo dosud obdarováno devíti červenými kartami. A rozhodčí si dávají pozor! Další rána do vazu Votrokům přišla v poslední minutě prvního dějství. Tomáš Čvančara vypálil z hranice šestnáctky, Pavel Bajza míč pouze vyrazil před sebe a jeden z členů opěvovaného trojzubce Lukáš Haraslín propasíroval míč do sítě. Ve druhém poločase podali rudí velmi soustředěný výkon a svému soupeři téměř nic nedovolili. Pojistka však přišla až v závěru, kdy se po spolupráci Jakub Jankto – Jan Kuchta trefil ranou pod břevno Tomáš Wiesner. Hradec Králové se snažil s výsledkem něco udělat, nicméně na defenzivu svého soupeře nevyzrál. Jeho série porážek v mladoboleslavské Lokotrans Aréně tak trvá dál. Už aby byl dokončen nový stánek „Pod lízátky.“ Východočeši po reprezentační přestávce cestují do Teplic.

Sparta v dalším kole hostí Brno a zřejmě bude pokračovat ve vítězné jarní sérii. Bodově už Slavii dohonila, a pokud jde o herní projev, zdá se, že i v tomto ukazateli je na tom momentálně lépe než slávističtí borci. Alespoň, co se ofenzivní produktivity týká.

Olomouc – Mladá Boleslav 2:0 (1:0)

Olomouc byla před tímto kolem se Spartou jediný tým, který na jaře ještě neprohrál. Vzájemná bilance se Středočechy byla rovnocenná. Kromě tři remíz, se každý celek radoval z jedné výhry. V tabulce šestá Olomouc měla na kontě o dva body víc než osmá Mladá Boleslav. Klíčové momenty utkání nastaly na začátcích obou poločasů. Už ve třetí minutě si totiž vstřelil vlastní gól hostující Ondřej Karafiát po centru Jiřího Slámy a bleskově po změně stran navýšil vedení Hanáků Lukáš Vraštil po perfektním rohu zahrávaným navrátilcem z Polska Martinem Pospíšilem. Domácí několikrát podržel brankář Matúš Macík, který se vrátil po zranění. Po zimní přestávce tak stále neprohráli a po druhé výhře v řadě se udrželi v první šestce.

Sigmu v příštím kole však čeká o mnoho těžší zkouška, 1. dubna se totiž představí na hřišti Slavie. Pár slov k Martinu Pospíšilovi. Tvořivý hráč, technicky téměř dokonalý, dokáže silně ovlivnit herní projev svého mužstva, vymyslet naprosto nečekanou přihrávku, prostě tvůrce hry. Jsem přesvědčen, že až se více adaptuje do olomoucké základní sestavy, půjdou výkony Hanáků ještě nahoru. Dodnes nechápu, proč se neprosadil trvale do základní sestavy plzeňské Viktorie, kde byl v kádru od září 2013, zahrál si pár minut v základní skupině Ligy mistrů s Bayernem Mnichov, Manchesterem City, CSKA Moskva, aby se v zimní přestávce 2013 – 2014 vrátil do Olomouce. Možná, kdyby dostával častější příležitost, ve Viktorce by prožil delší čas. Hanákům se navíc hodně vyplácí kvalitní práce s mládeží. Vždyť v 31 členném hráčském kádru je 14 vlastních odchovanců. Který z ligových celků se může takovým číslem pyšnit? Směle odpovídám, že žádný!

Mladá Boleslav pravidelně střídá kvalitní výkony s horšími. Kádr je nabitý nadprůměrnými borci, kteří by měli zajistit trvalou kvalitu předváděné hry. Dosud tomu tak není, jasná obloha se často promění v zamračenou. První dubnový den přivítají Středočeši plzeňskou Viktorii.

Liberec – Slavia Praha 2:2 (1:1)

Pod Ještědem prožívají kritické jaro, v posledních šesti utkáních před mačem se Slavií ani jednou Liberec nevyhrál. Diskutovalo se o možném konci trenéra Luboše Kozla. Slavia měla na čele náskok dva body před Spartou a čtyři před plzeňskou Viktorií. Poslední vzájemné utkání hovořily jasně pro červenobílé, kteří ale nezvládli už třetí jarní zápas venku. Po ztrátách v Teplicích (1:1) a v Českých Budějovicích (0:1) přišla další ztráta v Liberci! Klíčovou postavou vypjatého duelu byl v pozitivním i negativním smyslu Nigerijec Peter Olayinka. Slovanu patřilo prvních pár minut utkání, poté převzala otěže zápasu Slavia. Paradoxně to byl ale Liberec, který šel ve 26. minutě po Igohem Ogbu tečované střele Lukáše Červa do vedení. Sešívaní odpověděli o čtyři minuty později dorážkou Petera Olayinky. Situace těsně před tím však zaváněla slávistickým faulem. Ve druhém poločase se Slavia dostala do vedení po hodně hry díky přísně odpískané penaltě, kterou proměnil Mick Van Buren, který ještě na podzim hájil liberecké barvy. Za kritiku verdiktu sudího Miroslava Zelinky inkasoval trenér libereckých gólmanů Marek Čech červenou kartu. Vypadalo to, že si hosté dokráčí pro vcelku pohodlné vítězství. Jenže čím více se blížil závěr zápasu, tím více se projevovaly emoce na obou stranách. Po dalším souboji Gigli Ndefeho s Peterem Olayinkou upadl druhý jmenovaný ve vápně, načež se rychle zvedl a udeřil hlavou do protihráče. Zaslouženě viděl červenou kartu a Liberec v páté minutě nastavení využil početní převahu, když se po krásném centru za obranu prosadil Victor Olatunji a stanovil konečné skóre na 2:2.

Okamžitě po závěrečném hvizdu se zvedl z lavičky celý realizační tým Slavie v čele s Jindřichem Trpišovským a začal ve středu hřiště spílat trojici rozhodčích, což se nelíbilo celé řadě fanoušků lídra ligy. Za všechny Tomáš Šek: „Sorry ale stává se z nás nafoukanej ubrečenej tým. A to sere víc než ten prohranej zápas. Olie psycho, Jindra nepodá Kozlovi nataženou ruku… Na rozhodčího si určitě stěžovat nemůžem, naopak respekt, jak to zvládnul, většinu situací měl dobře i bez VARu.“ Slavia je evidentně nervózní z faktu, že se na ni Sparta tak rychle bodově dotáhla. O agresivitě slavistické lavičky se už napsalo hodně moc odsuzujících komentářů, k nápravě však nedochází, naopak s blížícím se závěrem ligy lze očekávat její gradaci. V příštím kole Slavia hostí na jaře dobře hrající Olomouc a Liberec pocestuje do Ostravy.

Pardubice – Teplice 3:1 (2:1)

Pardubice se na jaře hodně zlepšily, z posledních pěti zápasů před nedělním střetnutím utrhly 8 bodů. Teplice za stejné období získaly naopak pouhé dva body. Poslední Východočeši ztráceli na Severočechy dva body. Veledůležitý zápas, kdo získá body, v boji o záchranu by si hodně pomohl. Úvod byl doslova strhující a hlavní roli v něm sehráli explzeňští hráči. Po bleskovém vstupu do utkání Pardubice vedly 2:0 už po pouhých deseti minutách. Nejprve hlavičku Pavla Černého do břevna uklidil do sítě pohotovou hlavou Michal Hlavatý a pět minut poté po faulu na domácího kapitána proměnil pokutový kop Dominik Janošek. Hosté snížili chytře rozehraným rohem, který proměnil Tomáš Kučera, a čekalo se dramatické pokračování.  A také po obrátce přišlo. V 68. minutě po faulu Kamila Vacka a zásahu VAR zahrával Abdallah Gning penaltu, kterou ale Florin Nita chytil a vzápětí přišel rozhodující moment celého utkání. Dominik Janošek poslal z přímého kopu z pravé strany přetažený centr, který propadl až do malého vápna ke Kamilu Vackovi a ten dal výsledku definitivní podobu.

Východočeši se odpoutali od posledního místa a jejich jarní výkony dávají velkou naději, že první ligu přinejhorším v baráži udrží. Příště se utkají venku s Jabloncem. Teplice pokračují v jarním zoufalém trendu, nepomohla zatím ani výměna trenéra. Nezbývá jim než doufat, že doma s Hradcem Králové se vše obrátí k lepšímu. 

Brno – Jablonec 1:2 (1:1)

Jablonec se v jarní části probudil, z posledních pěti utkání získal 10 bodů a nastřílel 12 gólů. Naposledy však kvůli nezpůsobilému terénu se Slováckem nehrál. Brno poslední 3 zápasy remízovalo a vždy výsledkem 1:1. V tabulce byli oba soupeři ve střední skupině vedle sebe, Moravané měli o jeden bod víc. Nejdřív to vypadalo, že Brno nezaváhá a bodovou převahu nad soupeřem si přinejmenším udrží. Hrál se vyrovnaný fotbal, ale před přestávkou Michal Ševčík poslal do šance nejmenšího hráče na hřišti Musu Alliho, který Flintu poslal hlavou (!) do vedení. Krátce po přestávce však bylo srovnáno. Přesnou přihrávku z pravé strany cizelérsky přesně tečoval Jan Chramosta a vyzval Jablonec k obratu. Ten završil v 67. minutě Jakub Považanec, neohroženě se opřel do míče a vymetl šibenici. Snaha Brna alespoň o vyrovnání byla sice evidentní, ale minula se účinkem. Tentokrát se vůbec neprosadil nejlepší ligový střelec šestnáctigólový Jakub Řezníček. Oba celky si tak prohodily pozice v tabulce a Moravané nejsou před cestou na Spartu v příliš komfortní situaci. Při dalších ztrátách by mohlo být zle, nedobře.

Slovácko – Zlín 3:0 (1:0)

Slovácko hraje doma velmi dobře a neprohrává. Z posledních pěti utkání v Uherském Hradišti vybojovalo 13 bodů a inkasovalo jen jednu branku. V první šestce mělo na kontě bez odloženého utkání v Jablonci 35 bodů, zatímco předposlední Zlín získal 19 bodů. Tady byl favorit jasný, a také poslání naplnil. Zlín ovšem potopil v krátké době už druhý červený zkrat zkušeného sedmatřicetiletého Martina Filla, který už ve 4. minutě zajel do Stanislava Hofmanna a další červená karta byla na světě. Poprvé na jaře oslabil Ševce během tří minut v duelu se Spartou. Nabušené Slovácko oslabení soupeře využilo dokonale. Po půlhodině hry nestárnoucí Milan Petržela v šestnáctce našel jemnou přihrávkou Seung-Bin KIma, který technicky zavěsil. Minutu po obrátce si oba hráči situaci zopakovali a rázem vedlo Slovácko o dva góly. Třetí hřeb do zlínské rakve zatloukl sám Milan Petržela, který se dostal k míči po hlavičce Michala Kadlece a z voleje ho napálil pod břevno! Explzeňský plejer dal dvě gólové přihrávky a jeden ukázkový flastr! Opakovaně, klobouk dolů!

Slovácko si jistí pozici v první šestce, a to má ještě jeden zápas k dobru. V dalším kole hraje na půdě Bohemians. To Zlínu teče voda do bot naprosto dokonale a nevím, zda nepřeteče. Poslední příčka musí svěřence Pavla Vrby dokonale varovat, a pokud nezaberou doma s Českými Budějovicemi, bude situace pro ně hodně dramatická!

Viktoria Plzeň – Bohemians 1:2 (1:0)

Po herním krachu Viktorky na Slavii se v některých novinářských kruzích spekulovalo o možném konci trenéra Michala Bílka. Z mého pohledu by tento čin byl před utkáním s Bohemkou čirým bláznovstvím majitele Adolfa Šádka, vždyť dosud v Plzni úspěšný trenér zachránil klub od totálního finančního krachu. Nejen tím, že s ním vyhrál naprosto nečekaně ligu, ale především vybojoval základní skupinu Ligy mistrů, čímž nalil do Viktorky tolik potřebné finance. Nebýt těchto úspěchů, kdo ví, jak by to s plzeňským klubem v současné době vypadalo. Před nedělním soubojem oba týmy získaly v posledních pěti kolech 7 bodů a nastřílely 10 gólů. Viktoria ve dvou ze čtyř domácích utkání body ztratila, Bohemka ze tří letošních výjezdů přivezla 6 bodů za dvě výhry.

Klokani nemohli postavit brankáře Martina Jedličku a záložníka Aleše Čermáka, kteří hostují právě z Viktorie, ale nakonec jim to vůbec nevadilo. Viktoria postrádala zraněné Jana Kopice a Johna Mosqueru, sice nastoupila v ofenzivnější sestavě, než v posledních zápasech, ale konečný efekt byl opět nulový. Nepomohlo ani nové rozestavení 3 – 5 – 2. V úvodu si vytvořila tlak, z kterého se rodily i šance. Adam Vlkanova z levé strany přihrál do tutovky Matěji Vydrovi, ten však neuspěl a odražený míč poslal Roman Květ trestuhodně vedle prázdné branky. Po necelé půlhodině hry však konečně udeřilo. Pavel Bucha poslal pas na Jana Sýkoru, ten prodloužením vydláždil uličku pro Matěje Vydru a Viktorka vedla 1:0. Boheminas za celý první poločas téměř nehrozili plzeňskou branku. Když však neuspějí střelci soupeře, pomůže jim Viktorka sama, jako na jaře prakticky v každém zápase. V 53. minutě nepříliš vydařenou ránu Adama Kadlece tečovali do sítě Tomáš Chorý s Lukášem Hejdou a na zemi ležící Jindřich Staněk byl bezmocný. Následující plzeňský tlak byl bezzubý, na hřiště postupně přišlo pět střídajících hráčů, ale v koncovce to byla marnost nad marnost. Matěj Vydra minul z metru úplně prázdnou branku, Roman Květ zazdil další tutovku, a tak přišla závěrečná rána Pražanů. V 85. minutě sice sudí Marek Radina tasil červenou kartu pro Adama Kadlece, který sestřelil unikajícího Jana Klimenta, ale za dvě minuty se dostavila už tradiční minela obránců Viktorie. Po centru střídajícího Jana Kovaříka zůstal na malém vápně zcela volný, dvěma nedůraznými hlavičkami domácích obránců obdarovaný a překvapený Daniel Köstl. Překonat pozdě reagujícího Jindřicha Staňka pro něj nebyl problém. V závěrečné útočné křeči ještě brankář Roman Valeš zázračně vychytal hlavičku Tomáše Chorého a potom už byl konec.

Bohemians vyhráli v Plzni po dvaceti letech, potvrdili úspěšnost na cizích hřištích. Viktorka se nadále topí v jarní beznaději. Její bilance: 3 výhry, 2 remízy, 4 prohry, skóre 12:13! Ne, nehodlám citovat názory naštvaných fanoušků, ani nebudu hájit trenéra Michala Bílka, po jehož odvolání někteří volají. Jen musím opakovat, to co jsem napsal už po minulém kole. Viktorka něco zanedbala v zimní přípravě, mužstvo nemá sílu, hráči postrádají potřebnou kondici. Pokud hráč není dostatečně fyzicky připraven, vrší chyby, nechodí důrazně do soubojů, unikají mu odražené balony, nedovolí si udělat nic navíc. Možná by mi kondiční trenéři klubu oponovali, ale když jsem před tím odpoledne sledoval souboj Slovácka se Zlínem, opět jsem musel obdivovat devětatřicetiletého Milana Petrželu, s jakou lehkostí pronikal do obranných řad, s jakým přehledem přihrál na dva góly a s jakou cizelérskou přesností napálil pod víko třetí gól. V porovnání s pohybem a jakousi těžkopádností plzeňských ofenzivních borců, mi Milánkova lehkost až zarazila a brala dech! Sen o obhajobě mistrovského titulu mizí nenávratně do ztracena. Pět bodů není sice nepřekonatelná ztráta, ale při současných jarních výkonech se bude muset Viktorka spíše dívat pod sebe, náskok na třetí Bohemku a čtvrté Slovácko je sice jedenáct bodů, ale Slovácko má o jeden zápas méně, a pokud ho zvládne, odstup bude pouhých osm bodů.